MODERN ARNIS
Po staletí zdokonalovali obyvatelé Filipín svá válečná umění proti cizím okupantům. Dnes existuje několik stovek stylů, které se navzájem ovlivňují a nejčastěji jsou prezentovány pod názvy Kali / Arnis / Escrima. Domorodé techniky boje byly neustále ovlivňovány přistěhovalci z celé Asie. Nejčastěji přicházeli z Malajsie a Indonésie. Nejen techniky, ale i zbraně nebo nové náboženství přiváželi obchodníci z arabských zemí, Indie, Číny a Japonska. Během staletí se tak filipínská bojová umění /fma/ stala velmi komplexní a nebezpečná. Domorodci excelentně ovládli velkou škálu zbraní. Filipínci navíc přebírali techniky, upravovali je a vymýšleli nové tréninkové metody, které sloužili k maximálnímu zefektivnění. Jejich umění je odzkoušeno válkami nebo pouličními střety. Soutěže byly především plno kontaktní a sloužily jen k odzkoušení kvalit bojovníka.
Filipínská bojová umění byla především rodinnou tradicí, která zajišťovala obranu a přežití. Během posledních válek, kde se více bombardovalo, než bojovalo na mačety, umíralo umění Arnis / Kali / Eskrima se svými mistry, kteří jej nestačili předat dál. Nová zahraniční bojová umění jako Karate, Jiujitsu nebo Kung fu lákala svou exotičností a nebyla tak fyzicky náročná. V tradičním filipínském bojovém umění byla hůl považována za posvátnou. Naučit se bojové umění znamenalo vytrpět opakované rány ratanovými holemi. Často se trénovalo velmi brutálně a docházelo ke zraněním.
Proto Filipínci častěji cvičili jiné styly a sporty. Zvláště po II. s. v. krvavé umění ostří ztrácelo na oblibě.
Grandmaster R. A. Presas "Profesor" se narodil v r. 1938. Své mládí strávil ve filipínských horách, kde se ukrýval před japonskou invazí. Jeho otec poručík Jose Presas byl důstojníkem a učil vojáky starodávné umění boje s řeznými zbraněmi. Působil např. v Filipino commando jungle fighters nebo U. S. army bolo battalions. Protože často učil vojáky na rodinné plantáži, měl mladý Remy možnost přihlížet tomuto umění. Podle tradice té doby začal dědeček předávat rodinné bojové umění svému vnukovi a tak začal Presas cvičit ve svých pěti letech u svého dědečka Leon Presase. Více než čtyři roky cvičil s bolo /mačeta/
rodinný styl Ocho-Ocho a další techniky např. Banda y Banda, Rompida, Figura 8, Palis Palis aj. Jeho pohyby byly rychlé, přirozené a učil se velmi rychle.
rodinný styl Ocho-Ocho a další techniky např. Banda y Banda, Rompida, Figura 8, Palis Palis aj. Jeho pohyby byly rychlé, přirozené a učil se velmi rychle.
Během dalšího dospívání zvládnul mnoho stylů fma. Ve dvanácti letech odjel na Cebu, kde u svého strýce Freda a Timor Maranga studoval Balintawak. Ve velmi krátké době začal navštěvovat turnaje a získal si respekt knockoutováním svých soupeřů. Po dvou letech se stal osobním žákem mistra Balintawaku Anciong Bacona. Bojovníci Balintawaku byli velmi uznávaní a za II. s. v. působili svým nepřátelům těžké ztráty. Velmi často soupeřili a porovnávali své techniky s bojovníky Doce Pares. Své schopnosti testovali každý den při soubojích na ulicích a v alejích. Často se bojovalo naprosto zuřivě a beze smyslů. Profesor vzpomíná: "Začínal jsem své pojetí měnit, ". "Pořád jsem jen zápasil, doopravdy, ne ze sportu. V této době se o mně začalo říkat, že při každém tréninku se mnou teče krev. Zanedlouho už se mnou nikdo nechtěl trénovat. Měl jsem špatnou pověst. Řekl jsem si tedy, že bych měl své způsoby změnit. "S požehnáním svého mistra Bacona opustil Cebu, aby šířil své dovednosti a pracoval na svém systému.
Presas revolučně změnil některé tréninkové postupy /např. začal používat hůl jako terč místo ruky/. Jeho nový styl výuky a jeho nová metoda - Modern Arnis pomohla tradice filipínského bojového umění zachovat. Přesto se Karate, Judo, Jiujitsu, Kungfu stále více rozšiřovaly. Presas se stal i v těchto stylech mistrem. Měl 6. dan v Karate a další stupně v Judo, JiuJitsu, Kendo, zápas atd. V pákových technikách jej velmi ovlivnila spolupráce s mistrem Wally Jay /Small Circle Jujitsu/. Samozřejmě stále studoval různé styly fma např. Silat Kuntao nebo Dumog. Nejdříve zakládá úspěšné školy v Bacolodu, kde učí Arnis a díky svým ukázkám je nakonec pozván do Manily. V roce 1969 zakládá
NAKO /National Amateur Karate Organization/ a MAFP /Modern Arnis Federation of Philipines/. Svým vystupováním a ukázkami svého umění vstupuje do podvědomí mnoha lidí a šíří nadšení pro Arnis. V roce 1970 měla tato organizace více než 40tis. členů!!
NAKO /National Amateur Karate Organization/ a MAFP /Modern Arnis Federation of Philipines/. Svým vystupováním a ukázkami svého umění vstupuje do podvědomí mnoha lidí a šíří nadšení pro Arnis. V roce 1970 měla tato organizace více než 40tis. členů!!
Arnis se stal součástí výuky nejen na univerzitách, kde je součástí tělesné výchovy, ale také v elitních armádních jednotkách /Military Police Brigade, Navy, Air force a další/ a bezpečnostních agenturách. Filipínské ministerstvo turistiky jej jmenovalo velvyslancem dobré vůle. V roce 1970 se R.A.Presas na pozvání vydal do Japonska, kde představil MA na policejní akademii Itago. Japonští představitelé byli natolik fascinovaní efektivitou MA, že vykřikovali údivem. Devět let strávil cestováním po světě a propagoval sport a kulturu své země. Vládou kontrolovaná skupina NARAPHIL /National Arnis Association of the Philippines/ se snažila ovládat všechna b. u. a kontrolovala i Remyho. Ten nesouhlasil s touto manipulací, byl mu odebrán diplomatický pas a hrozili mu smrtí. Nakonec opustil svou zemi na civilní pas a odjel do Ameriky, kde se usídlil v kalifornském domě jednoho ze svých bývalých žáků, herce Deana Stockwella. Neztrácel příliš čas a vypracoval plán, jak bude v USA své umění šířit podobně jako předtím na Filipínách. Formát semináře, který se dnes stal běžným způsobem výuky bojových umění, je právě produktem tohoto Presasova plánu. Ve své vlasti byl zvyklý cestovat z ostrova na ostrov. V tom pokračoval i nadále, když se svou výukou přesouval z jednoho amerického státu do druhého.
Díky své srdečnosti a osobitosti se stal jednou z nejmilejších osobností současného bojového umění. Časopis Black Belt /1982 instruktor, 1994 weapons instruktor/ ho dvakrát zvolil do své prestižní Síně slávy. Presas je autorem několika zásadních knih o Arnisu a stálicí putovních seminářů. Jeho otevřená a přívětivá výuková metoda zahrnuje dovednosti z bojových umění všech možných stylů. Cvičil a ovlivnil velkou řadu světoznámých mistrů různých bojových umění a pořádal s nimi společné semináře /Wally jay,George Dillman a další/. Je skutečně jedinečnou osobností přínosnou pro všechny, kdo se věnují bojovým uměním.
Velmistr Remy A. Presas zemřel na selhání srdce a těžkou vnitřní infekci po boji s rakovinou mozku 28. srpna 2001 v pečovatelském domě Parkwood v kanadské Victorii. Po delší prodlevě způsobené nejrůznějšími důvody jeho ostatky dorazily 19. září 2001 do filipínské Manily. In memoriam byl za propagaci filipínských bojových umění oceněn filipínským Úřadem pro cestovní ruch. 23. září 2001 dopravili jeho tělo do Bacolod City na filipínském ostrově Negros Occidental. Pohřben byl 25. září 2001 v sousedním městě Hinigaranu, ve svém rodišti.
Modern Arnis se dnes cvičí v mnoha organizacích. Hlavní myšlenkou je neustálé zdokonalování a studium dalších stylů. Instruktoři se tak stávají opravdovými znalci boje a lidské biomechaniky. Přestože jde hlavně o radost ze cvičení, kombinace s dalšími styly a neustálý vývoj dnes stále více inspiruje plno kontaktní sportovce a policejní či armádní instruktory. Kluby MA jsou tak svým zaměřením velmi rozmanité, jako je život sám.
Tomáš Severa

